V roce 1944, kdy se svět stále ještě zmítal ve válečné nejistotě, se v laboratořích zrodil i tento zajímavý předmět. Inženýři pracovali na zdokonalení radarových systémů, které měly zásadní význam pro navigaci a obranu. A právě zde vstupuje do hry thyratronová elektronka – nápadně větší než do rádia. Je to takřka klíčová součástka, která umožnila generování silných pulzů potřebných pro radarové modulátory.

Tato speciální elektronka, plněná inertním plynem, dokázala spínat vysoké napětí s neuvěřitelnou rychlostí. Díky tomu se radary staly přesnějšími, což pomohlo spojeneckým silám v detekci nepřátelských letadel i ponorek.

Ale její využití nekončilo jen u vojenské techniky – později našla uplatnění i v urychlovačích částic, kde pomáhala vědcům odhalovat tajemství subatomárního světa, a dokonce i v lékařských zařízeních, kde podpořila pokročilé rentgenové technologie.