Německý polyfon z přelomu 19. a 20. století - přístroj, který dokázal proměnit kus kovu v melodii. Vynalezl ho Paul Lochmann v Lipsku a jeho kouzlo spočívalo v tom, že hudba byla „vyražena“ do kovových disků. Ty se pak otáčely a pomocí drobných výstupků u otvorů rozeznívaly ocelové zuby hracího hřebene. Co zub to jedna nota. A když se to celé roztočilo, vznikla hudba, která zněla jako andělský orchestr v krabičce.

I samotná krabička je v tomto případě velmi pěkná - má vzhled decentně zdobené šperkovnice, která v sobě ovšem skrývá poklad trochu jiného druhu.