Vývoj Edisonových fonografů prošel několika zásadními fázemi. Kdybychom je popsali co nejstručněji, pak zde je přehled hlavních modelů a jejich odlišností:

1. Počátky (1877–1890)

Edisonův válečkový fonograf (1877) – první experimentální přístroj zaznamenávající zvuk na tenkou cínovou fólii (plech).

Edison Class M (1888) – první komerční fonograf na voskové válečky, určený hlavně pro kancelářské diktování.

2. Domácí éra (1890–1900)

Edison Home Phonograph (1896) – první masově vyráběný model pro domácnosti, poháněný ruční kličkou nebo hodinovým strojkem.

Edison Standard Phonograph (1898) – menší a levnější model, velmi úspěšný.

3. Modernizace a vylepšení (1900–1910)

Edison Triumph Phonograph (1901) – robustnější přístroj s větší pružinou pro delší přehrávání.

Edison Model A Home New Style (1905) – inovovaná verze domácího fonografu s elegantnější skříní a vylepšeným zvukovodem.

4. Přechod na Blue Amberol a Disc Phonographs (1910–1929)

Edison Amberola (1912) – fonograf přizpůsobený novým odolnějším válečkům Blue Amberol.

Edison Diamond Disc Phonograph (1913) – přechod na gramofonové desky, kvalitní zvuk díky pevné safírové jehle.

Edison C-250 (1915) – luxusní skříňový model s výjimečným akustickým podáním.

Edison Disc Phonographs až do roku 1929 – poslední generace Edisonových přehrávačů, která ale nedokázala konkurovat moderním elektrickým gramofonům.

Každá fáze přinesla vylepšení v mechanice, materiálech i zvukové kvalitě, ale Edison dlouho lpěl na válečkové technologii, což nakonec vedlo k jeho zaostání za konkurencí gramofonových desek.