Ve 20. letech 20. století byly externí reproduktory pro rádia často řešeny jako hornové (trubkové) zvukovody, inspirované principem gramofonových trychtýřů. Tyto reproduktory využívaly elektromagnetický měnič, který převáděl elektrické signály na mechanické vibrace membrány. Zvuk se pak zesiloval akusticky přes kónický nebo spirálový roh. Tento design měl relativně dobrou účinnost i bez elektrického zesilovače.

Značky jako Atwater Kent, RCA či Magnavox vyráběly ikonické modely s mosaznými či bakelitovými troubami. Tyto typy však byly postupně nahrazovány reproduktory skříňovými s papírovými membránami, které nabízely jak lepší zvukovou kvalitu, tak i širokou designovou variabilitu.