Ve 20. letech minulého století, když se začaly vyrábět a prodávat první rádiové přijímače, pro ně byla typická jednoduchost. To znamená, že neměly ani vlastní reproduktor. Pokud ted chtěl rádio někdo poslouchat, pak si buďto musel vzít sluchátka, a nebo dokoupil reproduktor externí, který se jako samostatná jednotka připojoval k rádiu pomocí kabelu.

Takový externí reproduktor míval zpočátku podobu hliníkového nebo bakelitového trychtýřového rohu. Brzy se ale začaly vyrábět magnetické reproduktory a vkládat do vlastních dřevěných nebo bakelitových skříněk, které se zase snažily designově co nejvíce připodobnit k rádiu.

To je případ i tohoto modelu 2032 od slavné značky Philips. Je to celobakelitový přístroj, který se právě připodobňoval k podobně celobakelitovému přijímači, s nímž pak tvořil jeden vizuální celek.